Pavel staví rodinné domy. Má dvacet lidí, deset milionů obratu ročně. A když jsme se potkali na poradě, byl přesvědčený, že je všechno v pohodě.
"Přece vidím do účetnictví," řekl mi. "Máme zisk, projekty máme, co víc chceš?"
Pak přišla realita
Problém vyplaval, když chtěl rozšířit vozový park. Banka mu řekla ne. Bez vysvětlení, prostě ne.
"Tak jsem šel za účetní, ať mi to vysvětlí. A ona mi ukázala debt ratio – zadluženost. 85 procent."
To znamená, že z každých sto korun majetku firmy je 85 korun cizích peněz. Půjčky, úvěry, nezaplacené faktury.
"Já jsem myslel, že když mám zisk, tak jsem v pohodě. Ale ono to tak nefunguje. Můžeš mít zisk v účetnictví a přitom dusit firmu dluhy."
Jak se to stalo
Pavel mi to rozebral. Každý projekt financoval z provozního úvěru. Materiál, mzdy – všechno z kontokorentu. Pak přišly peníze od klienta, splatil úvěr, zase načerpal. Dokola.
"Problém byl, že úvěr postupně narůstal. Občas jsem něco nestihl, občas klient zaplatil později. A najednou měl kontokorent vyčerpanej permanentně na 2,5 milionu."
Cesta zpátky
Pavel teď dělá tři věci jinak:
- Každý projekt má zálohu minimálně 30 procent. Bez výjimky.
- Sleduje debt to equity ratio – poměr cizích a vlastních zdrojů. Cíl je dostat se pod 60 procent.
- Část zisku nechává ve firmě jako rezervu, ne všechno si bere jako majitel.
"Za rok a půl jsem na 68 procentech," říká. "Banka mi teď volá, jestli nechci úvěr. Vtipný, ne?"
Je to prostá matematika. Ale musíš vědět, na co se koukat. A hlavně – musíš to chtít vidět. Což je někdy těžší než samotná analýza.